Zbylých devět desetin

28. listopadu 2012 v 21:18 |  Odvede myšlenky od svrbění
"Poklidně trávila čas ve vlastním světě, obklopena kam oko dohlédlo starými lodními kufry plnými vzpomínek na minulost, v nichž se přehrabovala se značnou zvědavostí a někdy s jistým zmatkem. Nebo přinejmenším asi desetina kufrů byla plná živých, často bolestných nebo trapných vzpomínek na před­chozí život, ostatních devět desetin obsahovalo tučňáky, což ji překvapovalo. Pokud si vůbec uvědo­movala, že sní, uvědomovala si, že zřejmě zkoumá své vlastní podvědomí. Slyšela už dřív, že lidé využívají pouze asi desetinu mozku a že nikdo neví přesně, k čemu slouží ostatních devět desetin, ale ještě nikdy se nesetkala s hypotézou, že by se využí­valy ke skladování tučňáků."

D. N. Adams - Dlouhý, temný čas svačiny duše
 

Elektromnich

17. ledna 2011 v 20:51 |  Odvede myšlenky od svrbění
Elektromnich byl přístroj pro domácnost, podobně jako myčka na nádobí nebo video. Myčky za vás umývají otravné nádobí, takže se nemusíte umýváním obtěžovat vy; videa za vás sledují otravné pořady, takže se nemusíte sledováním obtěžovat vy; Elektromniši za vás věří věcem, takže se nemusíte obtěžovat něčím, co se stává čím dál větším problémem, totiž - věřit všemu, co vám svět k věření předkládá.
(...)
Když se vyráběly první modely těchto Mnichů, považovalo se za důležité, aby bylo na první pohled vidět, že jsou to předměty vytvořené uměle. Mniši nesměli ani vzdáleně připomínat skutečné lidi. Asi by se vám nelíbilo, kdyby se vám videorekordér povaloval celý den na pohovce a hleděl na televizi. Asi by se vám nelíbilo, kdyby se rýpal v nose, popíjel pivo a posílal si pro pizzu.
A tak byli Mniši zkonstruováni s ohledem na originalitu designu a schopnost jízdy na koni. Ta byla důležitá. Lidé, a potažmo i další předměty, vypadaly na koni opravdověji. Výrobci věřili, že dvě nohy jsou vhodnější i levnější než přirozenější prvočísla sedmnáct, devatenáct nebo dvacet tři; kůži dostali Mniši narůžovělou místo fialové, jemnou a hladkou místo zoubkované. Počet úst a nosů byl snížen na číslo jedna, ale zato dostali navíc jedno oko, což dohromady dávalo neuvěřitelné dvě. Divný tvor na pohled, to je fakt. Ale opravdu vynikající v tom, jak dokázal věřit i těm nejabsurdnějším věcem.

D.N.A. - Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho

Nechápu

17. ledna 2011 v 20:45 |  Zaprášené hračičky včerejška
lidi, který stojej v tramvaji přede dveřma a čekaj až je otevře ten, co stojí naproti nim před tramvají.
 


Nechápu co vede ženu k tomu, že se ostříhá na ježka a potom si geluje "bodlinky".

14. ledna 2011 v 17:45
A nemám ráda holky/kluky, u ktejech neni poznat, jestli jsou to holky nebo kluci.

Je mi blbě a chlastam. Jsem chudokrevná a nejim maso.

Vyspinkaná

14. ledna 2011 v 17:21 | 10.1.2010 |  Zaprášené hračičky včerejška
Nevim jestli je divnější spát od šesti, nebo vstávat v pět, ale dost mi to tak vyhovuje.

Dneska sem poprvé viděla na gyndě hezkou mladou ženu, nevim proč, ale normálně tam potkávám jenom stařice, těhule, nebo jeptišky. Ok, jeptišku sem potkala taky jenom jednou.
V Praze se nějak rozdivočeli revizoři, teď mě kontrolujou každej čtvrtej den. Dobře, zkontrolovali mě jenom dvakrát během čtyř dní, ale každej musí pochopit, že to pokládam za nadměrný.
Každopádně si dneska nastoupim do tramvaje, elegantně u toho spadnu na tlusťocha sedícího vedle sedačky, kam sem si chtěla sednout já a začnu si číst. Pak se mi mezi písmenkama objeví ruka s odznakem. Zvednu hlavu a zjistim, že tlusťoch prchá uličkou do dveří a vrhá na mě ustrašenej varovnej pohled. Achjo.

Na zastávce na mě neustále zírá jakejsi divňák, naprosto klidně se na něj dívám taky, do tý doby, než zjistim, že se na mě chystá dívat tak dlouho, že mě to rozhodně bavit nebude. Vyndam z kabelky knížku a začnu si číst. On to samozřejmě nevydrží a za chvíli je u mě a už žadoní abych si sundala sluchátka. Takže sem se dozvěděla, že sem tak krásná, že mi to musel říct a dostala asi 12ti násobný pozvání na kafe. "Stejně jedeš v piku." probíhalo mi hlavou. Dobře, tohle se mi stalo zatím po druhý a to že byl ten první feťák vlastně nic neznamená, … a ten mě taky konec konců nezval na kafe. Je mi to jedno. Nezajímá mě, že si se mnou chceš povídat u kafe protože sem krásná, ty krásnej nejseš a ještě mluvíš slovensky.
Jsem zlá a povrchní. A taky se o sebe občas umim postarat a mam krapet soudnosti. A taky sem mu nic z tohodle neřekla.

Kam dál