Červen 2009

We'll be together again! And nobody ain't never gonna disconnect us or ever separate us!

27. června 2009 v 20:57 Zaprášené hračičky včerejška

20 hodin života.

  • čínská restaurace
  • pár piv
  • spousta cigaret
  • cukrárna
  • chuchle
  • spousta pití
  • cigarety
  • snuff
  • hromadná muchlovačka na fotbalovym hřišti
  • ....během zápasu
  • spousta cucfleků
  • absolutní promoknutí
  • spousta slz
  • lucerna
  • tanec
  • anety byt
  • zpívající obří růžová ruská myš
  • probuzení a rozloučení....
Oslavy započaly prakticky desátou hodinou, když sme se sešli s Patrikem. Následovala čínka s promítnutim videa. Menší rozprchnutí. Chuchle. Následkem našeho vražednýho tempa sme všichni kromě Reg už kolem pátý absolutně nemohli. Pod vlivem situace a stavu se na sebe najednou všichni začli vrhat a muchlovat se na kraji fotbalovýho hřiště, na kterym bohužel probíhal zápas a taky tam bylo pár dětí :D Potom zápas skončil a zapnul se postřik. A protrhlo se nebe. Beti se Stefanií v touze nepromočit podprsenku odhodily všechno šatstvo kromě kalhotek a chvíli tak pobíhaly po hřišti. Dovedeme si všichni ještě živě představit, jak asi vypadá takový prádlo pohozený v dešti do mokrý trávy...
Pak sme v nastalý panice začli slíkaje se pobíhat po hospodě. Bylo nám poskytnuto sochého oblečení v podobě fotbalovejch drezů, který sme ale museli před odjezdem zase vrátit :D

- Kači nebreč! Sme tu všichni s tebou !!
-Ona nebrečí kvůli nám..
-Tak to di do prdele !!!!

Byli sme vyhoštěni a vysláni zpět do rodné čtvrti. Došli sme ke mě domů, usušili se, převlíkli, odevzdali Kikinu do péče Martiny a vyrazili do Lucerny.
Po Lucerně sme se naložili k Anetě. Pohráli sme si s ruskou myší a písničku "Myška, Muška, Myške.." sme vyslechli asi tak tisíc milionkrát. Stejně jako resuscitovanýho tygra.

-Co chcete k pití? ...Mam jenom šťávu.
-Chci něco sladkýho a studenýho.
-Třeba šťávu?

-Chcete něco k jídlu? ..Mam jogurty. Jaký chcete jogurty? ..Mam jahodový..



K závěru toho všeho chci říct, že mě to nervuje. Devět let si člověk něco buduje, vytváří si v tom systém, přivádí to k dokonalosti a pak, když už to má prakticky hotový, mu to někdo utne. A di od znova blbečku !! Pche.. Tolik věcí ztácí význam... Devět let se člověk vyhybá oblečení, který někdo má a pak najednou toho člověka nemá vídat .. má to smysl?
Asi jo...

Nic tak zajímavýho

17. června 2009 v 23:17
abych o tom musela psát.
Stejně to k ničemu nevede.
Jeden mi nerozumí, druhej všechno ví a když si to ještě přečte tak se akorát nasírá a třetí to snad asi pro jistotu nečte.

Snad Filipa bude třeba zajímat, že mam novej objektiv... je mega velkej a těžkej..
Tomáše třeba, že sem si objednala brejle...
A mladýmu dneska brali po tréninku krev... protože pořád kašle.. neni fér tohleto... což mi připomnělo, že vůbec nevim jak se má Tomášova chlamýda... co?

Připadam si jako šílená kráva.

A v pátek du na krev.

Takže už mě nikdy nečekejte.. chystam se tam upadnout do bezvědomí a už se nikdy neprobudit..

Hra na hraně

15. června 2009 v 17:31 Zaprášené hračičky včerejška
Nasraná na celej svět a nejvíc na sebe, brečící v posteli, házející věcma.
Drobky na prostěradle a slzy na polštáři.
Plazící se po chodbě, brečící do země..
Zjistila, že ani zvracet neumí.
Připadá si tak uboze, když pláče s hlavou v míse.
Tak našla prášky, stejně jí to nepomohlo...
..usnula...

Mozek zapracoval - blog zabral

10. června 2009 v 20:29 Zaprášené hračičky včerejška
Včera sem nad kýblem zmrzliny uvažovala, že anorektička ze mě vážně bejt nemůže. Na druhý straně nenávidim zvracení. A tak dále a tak dále...

A dneska? Sem se prostě najednou zničehožnic rozhodla se na všechno vysrat.
Už mě to nebaví a o tom to neni. Pokusy na nic...
Ještě malej záchvěv provinilosti, když sem si koupila tu ruskou zmrzlinu, ale to přejde... Stejně sem se nakonec podívala kolik měla kalorií, ale nespočítala sem to s gramáží... dyť je to fuk.
A vůbec, jdu se věnovat pětseti fotkám z dnešního odpoledne a najdu si k tomu něco dobrýho...!

Psychóza

9. června 2009 v 15:05 Zaprášené hračičky včerejška
"Jestli se ti z toho vyvyne naka psychoza tak uvidíš."
Hm, pěkný.

Škoda, že si tak občas opravdu připadam...
Třeba když sežeru polívku a sem absolutně přejedená. ...nebo když místo jídla čekam až hlad přejde sám.

Na druhou stranu mam pořád pocit, že to mam všechno pevně pod rukou. Že se nic nemůže stát, že je to v normálu. A že zrovna já do žádný psychózy nemam šanci spadnout.

A potom mě napadne jestli je to ono. Jestli má tenhle pocit každá. Asi nikdo totiž nezačne hubnout s vědomim, že ho čeká nějaká nemoc s tím spojená. Těžko.

A pak mam hroznou chuť pokračovat a zkusit jestli z toho opravdu nějaká anorexie bude.
Na druhou stranu si ale řikam, že mamka něco tuší. A že si bude vyčítat, když dieta řízená její osoubou přeroste v něco smrtelnýho.

Jako bych z toho neměla strach jenom když to vidim v okolí.
Někde hluboko takhle nechci zkončit.

A možná sem fakt psychouš už teď.

Vzpomínam jaká sem byla před rokem. Jedla sem kopce zmrzliny po každym obědě, nepila sem kafe, bez výčitek sem snědla prakticky cokoliv. Zamilovala sem se do baget a vyhledávala je při každý příležitosti.

Teď sem o hodně vybíravější. A hodně zdrženlivá. Na jednu stranu hrdá, ale na druhou přemejšlim jestli tak opravdu jsem a budu šťastná.

/Zamyšlené ticho/

Důkladně rozetřený hlen

8. června 2009 v 20:55 Zaprášené hračičky včerejška
Taková poměrně anormální myšlenka.
Odjakživa nesnášim blog.cz, na pise.cz mi bylo nejlip za celej muj blogživot a krom toho píšu asi tak jednou za povedený století. Ale? Co nejvíc potřebuju? Založit si blog na blogu cé zet.
Naprosto standartní postup.
Co tady dělam?
Dokazuju si svojí hloupost a doufám u toho, že to má skrytej nějakej vyšší význam. V opačném případě to nebude nic překvapujícího a snad se z toho nezhroutim. Budu to muset nějak ustát.

Konec / Začátek
Začátek konce / Konec začátku / Začátek začátku / Konec konce
aneb. Tunel na konci světla