Červenec 2009

Marnivé přebytky zapomenutých slov

8. července 2009 v 20:21 Zaprášené hračičky včerejška
Bylo toho dost co sem chtěla napsat.
Například sem chtěla psát o trapnejch chvílích ticha. Jelikož si poslední dobou všímam toho, jak ho pořád někdo potřebuje prolamovat když chci mlčet. Takže musim pořád dokola vyprávět o svejch pocitech z konce devítky, o tom kam pujdu na školu, co se chystam dělat o prázdninách, jakej byl víkend, jak hnusně prší, jaký je vedro, jak je všechno na pytel... jak sou trenéři nezodpovědný, jak mě mrzí že Maky tloustne, jak to má Anežka těžký a tak dále a tak dále.

Stojí snad za to na tomto místě připomenout Fordovy teorie, které si vytvořil při prvním setkání s lidmi. Snažil si vysvětlit jejich podivný zvyk neustále pronášet a opakovat očividné skutečnosti, jako například: ,To máme dnes hezky', ,Ty jsi ale dlouhán', nebo ,Tak nás tedy čeká smrt.' Jeho první teorie předpokládala, že kdyby lidé stále ne-procvičovali mluvidla, patrně by jim zatuhla. Po několika měsících pozorování přišel s novou teorií - kdyby lidé neprocvičovali mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Shodou okolností se tato druhá teorie velmi přesně hodí na případ národa Belcereboňanů z planety Kakrafún. Belcereboňané svého času vyvolávali značnou nelibost a napětí mezi sousedními rasami, protože jejich civilizace patřila k nejosvícenějším, nejdokonalejším a především nejpoklidnějším
v celé Galaxii. Aby je potrestal za takové chování, jež bylo shledáno urážlivým, namyšleným a provokativním, uvalil na ně Galaktický tribunál nejkrutější ze společenských nemocí - telepatii. A tak Belcereboňané, pokud nechtějí vysílat každou maličkost, která jim prolétne myslí, komukoli v okruhu desíti kilometrů, musí hlasitě a bez přestání hovořit o počasí, o svých zdravotních potížích a o tom, jak je najednou na Kakrafúnu hlučno.
Douglas Adams - Restaurant na konci vesmíru

"Coje? Seš nějaká posmutnělá..?" "Ne, jenom nepotřebuju zaplňovat ticho." "Aha." ".........."
Moje máma si zase po dlouhý době našla oblíbený zvíře v obchoďáku. Aktuální vítěz je Zelenej pták, Amazoňan jménem Amálka. Ano, pokud jsou vaším koníčkem nekonečně se táhnoucí monology o dvou slovech a třech citoslovcích, přeji vám příjemnou zábavu. A za skvělých 23 000 Kč to máte na doma. "Volejte ihned!" Ale mě opravdu nebaví tak čtvrt hodiny stát a poslouchat "Amálko. A MÁ LKO. Ahoj. Amálko. Krrrr. ...". Proč? Na co? A broboha za co?
A pak možná o mý změně, kterou sem vycítila z mojí nový kabelky. Kromě deštníku, peněženky, pití nebo jednoho z mejch sedmi párů brejlí se tam začly objevovat divný věci. A s bio čokoládovo-skořicovou tyčinkou za 20korun, platíčkem antikoncepčních pilulek a krabičkou šňupacího tabáku si připadam divně jinak.
Kýč se stane klíčem ke vkusu a spokojenosti.