Znáte ten pocit...

1. září 2009 v 20:44 |  Zaprášené hračičky včerejška
...nebo asi těžko když je můj. Znam ho já a vy ho můžete poznat. Nebo ho třeba znáte, co na tom sejde nakonec...!!

Je to tak každej rok. Poslední den prázdnin a já jdu brzo spát, na ráno počítam časový rezervy abych všechno stihla, dávam víc nahlas budíka...
Ráno se probudim během vteřiny, všechno udělam třikrát rychlejš než obvykle a pak nervózně podupávam po bytě a nevim do čeho píchnout. A nervozita narůstá s klesnutím pozornosti na povinosti.

A pak najednou sedim u mamky na posteli, ta se na mě dívá srdceryvnym zamyšlenym pohledem a představuje si mě s křivejma nožičkama a s kornoutem bonbónů. A představuje si jak mě vedla do první třídy a jak sem bejvala malá a nemůže (natožpak aby chtěla) věřit tomu, že za chvíli vyrazim do prvního ročníku na střední škole.
A pak už maj s tátou oba dost postrkování mě k odchodu a doporučování mi dřívější tramvaje a táta prohlásí něco ve stylu ať už kouklam vypadnout :D
Potom se v něm zvedla nějaká otcovská vlna a vyžádal si pusu na rozloučenou. S naprostou samozřejmostí, jako bych mu jí dávala každej den a jenom dnes sem na to zapomněla.

A pak se blížim k zastávce, jestli mě něco stresuje tak je to zvuk tramvají evokující ve mě, že mi tramvaj ujíždí. Hodinky kontroluju asi každou čtvrtminutu, což už ostatně dělam dobrejch 20 minut...

A pak pozoruju ty lidi. Je to typický asi jenom pro první den školy. Potkávaj se, zdravěj se, tvářej se nervózně, vyprávěj si zážitky z prázdnin, zíraj do prázdnoty. Holky maj většinou kabelky a kluci se buď táhnou s batohem (tohle život opravdu nadělil nespravedlivě...) nebo vypadaj jako když se vlastně vyrazili jenom projít.

A pak už mi je fakt divný, že ta tramvaj nejede a nejede a nejede... a řikam si že sem měla jet čtrnáctkou. A vzpomínam na slova Tomáše poté, co sem mu v půli srpna vyprávěla o svym snu, že přijedu první den do školy pozdě. "Stejně nepojedou tramvaje." "Co? Proč?" "Prostě určitě nepojedou." "Proč by jako neměli ject??? "
Takže moje tramvaj dorazila místo v 7:23 v 7:31. Byla to první dvanáctka za poslední třičtvrtěhodinu.

Chcípnout.

Jinak se nebudu tahat po jedný budově školy. Jako by nestačilo že má čtyry patra. Budu se tahat po třech budovách školy. + jídelna + tělocvična ...
Nejsou od sebe zas tak daleko, ale ani nejsou zrovna blízko.
Hodit na to bobek.




....jo a chci poděkovat Tomášovi za tu úžasnou náhodu, která nás dneska ráno spojila na FB chatu... a za to, že mi napsal. Úplně mi vyplavaly vzpomínky na ty naše rána, kdy ses se mnou radil co si vzít na sebe a pak si nestihnul autobus. Tyhle chvíle sou nepřekonatelný.
"Jako bychom nikdy neměli před školou na práci nic lepšího než si psát :D "
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 4n60 4n60 | 1. září 2009 v 21:05 | Reagovat

12? až ji nekdy uvidis jet vcas, ozvi se.
8? az ji nekdy uvidis jet, prozrad mi kdy.

2 Azzy Azzy | Web | 1. září 2009 v 22:17 | Reagovat

nemáš za co děkovat. jsme to pořád mi, vlastně by to možná měla bejt i samozřejmost ... :)

3 Azzy Azzy | Web | 1. září 2009 v 22:18 | Reagovat

*my
.. jdu se stydět, já takovej češtinář ...  :-!

4 ellie ellie | Web | 4. září 2009 v 20:03 | Reagovat

Presne taký deň som zažila aj ja.Prvý deň na strednej...A bolo to zvláštne, dosť zvláštne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama