Říjen 2009

Sám rád nemám, co dělám sobě i vám

24. října 2009 v 22:18 Zaprášené hračičky včerejška
Fascinuje mě jak se dokážu rozčilovat, že drahý Azzy nepíše a nepíše a nepíše.... když já píšu snad ještě míň.
A co ?
Poslední informace, jak sem zjistila, vede k mojí psychický smrti, ztrátě citu a zájmu. Taky vede k jednomu opileckýmu zážitku. A tak podobně.
Abychom se v týhle spleti neztratili, musela bych si svůj život dál vymyslet.
Sešla sem se s AsiPetrem, kterej se opravdu menuje Petr, uvědomila sem si, že scházet se s nim vlastně opravdu nemá smysl a zase sem ho poslala do hajzlu.
S tím se kryje moje procitnutí a znovuzamilování do milence posledních, zhruba třech, měsíců.
Hmmm přívlastek volný.
Dále On pokračoval v ignoraci mě, a to přes dva týdny. Potom se asi praštil do hlavy a všechno se vrátilo do normálních stavů předchozích týdnů.
Kámoši na pohodu.

Což ovšem nezastaví proudy nostalgie.

Ty tu asi budou, dokud budou moje vzpomínky tak silný a živý.. a chtěný.

Ošem výše popsané řeší prakticky vše. A najednou sem byla tichej šťastnej blázen velkýho města.

S úsměvem na rtech...

Co mě tedy teď těší a tíží?
Tíží mě výsledky testů mýho chabýho nemocnýho těla. Mam začít chodit na tréninky.
Tíží mě hromada práce, kterou nejsem schopna udělat.
Těší mě okruh kamarádek (s nimiž sem strávila minulou noc na nejpošahanější dámský jízdě)
Těší mě vztah s Mužem, kterej se mi uzdravil.
Těšej mě cesty do školy, který stihnu.
Těší mě Honzík.
Těší mě umění.

Proč pijeme kafe?

12. října 2009 v 19:47 Zaprášené hračičky včerejška

Káva xx Kafe

Protože Nutnost? Poezie? Zvyk? "Klasik"? Chuť?

Ano, už dlouho kafe ráno nepiju. Nejvíc výjmečně. Stejně sem s nim vždycky běhala po celym bytě a nakonec ho pila studený.... nemam ráda studený kafe. Nemam ráda když už mam hrneček u rtů, cejtim tu vůni.... a do pusy se mi dostane to studený zklamání.
Radši se vyspim a kávu si vychutnam v poledne abych se nemusela zabíjet kafem.

________________________________________________________________________

Poslední článek se točil kolem very funny víkendu. Bohužel každou hodinou odstupu se stával horším a horším.
Od vážnýho hovoru s mužem o mym chování té sobotní noci, přes hovor s Nim a tak dále a tak dále.
Hovor s nim? Ukončil ho v půli a od tý doby se mnou skoro nepromluvil. Ignor. A tak si řikam k čemu nám ta rozumnost byla.
Odřistehno - AsiPetr - týden kdy mi psal a volal a já čekala až toho nechá. V neděli mě dohnal pod novym icq a teď mě psychicky vydírá nebo co to vůbec dělá...

Sem vycucaná okolnim světem. Nevim co je milovat. Nevim co je láska. Nevim co chci, ani kam mířim.
Nevim za jak dlouho se z toho dostanu a čim je to způsobený.

V úterý sem se viděla s Honzíkem. A stejně vim, že už to dávno neni láska. Je to mnohem jednodušší a účelnější.

V sobotu se u mě koukalo na fotbal. Antonio mě viděl dvakrát a mě bylo fajn.
  • Kačko! Ty mě nevyděsíš ani když tu budeš dvakrát !!!
  • Ty máš dvě pusy! To neni možný. Že máš jenom jednu!? Mě nevoblafneš!
  • Já mam něco na nose! Co to mam na nose?!! -Brejle ty blbečku.
  • Já otevřela zuby pivem!
  • Česko vyhrává 2:2 !!
  • Mě někdo nalakoval nehty!! Cože??! Kdy se to stalo?! Kdo to udělal?
  • My klečíme! Plácni! Klečíme!
Toť vše z osobních vzpomínek Kač.

Nejlepší nejvyfelenější víkend

4. října 2009 v 20:16 Zaprášené hračičky včerejška
Vše začalo naprosto nejhůř rozjetym pátkem ve dvou. Jenom já a Muž, kterej přijel pozdě, přičemž celej zbytek lidí se na nás vysral. Usoudili jsme tedy, že nejspíš budeme něco jako jádro společnosti a to dost špatný jádro.
Po nejhoršim jídle v KFC na který mě pozval, sme se vrhli na učení mě pít pivo. Bohužel mojemononukleozovy jatra po druhym pive padly a ja měla dost :D
Nakonec sme přibrali slečnu Eriku a okolo osmý dorazilo na Národku jedenáct hopíků. xD xD
Společně sme potom strávili nejvíc vyfelenou noc na Petříně a to na Petříně zdola až nahoru a zase zpátky.
Stihla sem se i nejvíc rozbít, jelikož cesty na Petříně sou prostě zbytečně klikatý..... a Petřín dost strmej.

Již v noci se mi ozval kluk, kterej mě v tom osudovym úseku právě strhnul a odřel se se mnou.
Následující odpoledne sem strávila s nim na Vyšehradě.

A večer zase jádro zapracovalo. Jeden proton se na nás vysral a my sme si pro něj dojeli až do Strašnic. Ha! To by se mu líbilo... Večer byl dlouhý a zase sme se nějak rychle rozpadali a tak sme po ňákym tom fotbálku a pivu skončili TŘI. Jelikož sme při našem rychlostním běhu nenašli Roxy a stejně nám bylo zděleno dobrými lidmi, že to tam nestojí za nic, vyrobili sme houbu a skončili v Chapeau.
Nejlepší.
Co byste chtěli od chvil strávenejch tam jinýho.
Od zmatenýho pobíhání nejvíc zkalenejch lidí po silnici kde neustále projížděj taxíky, přes posedy na obruvníku a nejlepší setkání s nejdivnějšíma lidma až k nejlepším chvílím s Nim v nejnižšim patře samotnýho klubu. Samozřejmě opět s rozhodnym ujištěnim, že se jedná o kamarádskou pusu.. a že mě má rád... ....a koho to zajímá, když je tak skvělej ??

Cesta v autobuse, kde sme založili kruh lásky a posedali si ještě s párem vysokoškoláků na zem.. a zakončení s Mužem, kterej si u mě poslední dva dny svojí starostí, zájmem, výčitkama a skutkama pořád zvyšuje svojí cenu.. fakt si ho vážim.
Snědli sme špagety, zapli film a spali.

Neni to třeba nejvíc skvělej kámoš...