Sám rád nemám, co dělám sobě i vám

24. října 2009 v 22:18 |  Zaprášené hračičky včerejška
Fascinuje mě jak se dokážu rozčilovat, že drahý Azzy nepíše a nepíše a nepíše.... když já píšu snad ještě míň.
A co ?
Poslední informace, jak sem zjistila, vede k mojí psychický smrti, ztrátě citu a zájmu. Taky vede k jednomu opileckýmu zážitku. A tak podobně.
Abychom se v týhle spleti neztratili, musela bych si svůj život dál vymyslet.
Sešla sem se s AsiPetrem, kterej se opravdu menuje Petr, uvědomila sem si, že scházet se s nim vlastně opravdu nemá smysl a zase sem ho poslala do hajzlu.
S tím se kryje moje procitnutí a znovuzamilování do milence posledních, zhruba třech, měsíců.
Hmmm přívlastek volný.
Dále On pokračoval v ignoraci mě, a to přes dva týdny. Potom se asi praštil do hlavy a všechno se vrátilo do normálních stavů předchozích týdnů.
Kámoši na pohodu.

Což ovšem nezastaví proudy nostalgie.

Ty tu asi budou, dokud budou moje vzpomínky tak silný a živý.. a chtěný.

Ošem výše popsané řeší prakticky vše. A najednou sem byla tichej šťastnej blázen velkýho města.

S úsměvem na rtech...

Co mě tedy teď těší a tíží?
Tíží mě výsledky testů mýho chabýho nemocnýho těla. Mam začít chodit na tréninky.
Tíží mě hromada práce, kterou nejsem schopna udělat.
Těší mě okruh kamarádek (s nimiž sem strávila minulou noc na nejpošahanější dámský jízdě)
Těší mě vztah s Mužem, kterej se mi uzdravil.
Těšej mě cesty do školy, který stihnu.
Těší mě Honzík.
Těší mě umění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azzy Azzy | Web | 28. října 2009 v 9:14 | Reagovat

proč se nerozčiluješ nahlas ? jak mám vědět že se rozčiluješ když nepíšu ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama