Stejně to nežijeme

12. listopadu 2009 v 20:49 |  Zaprášené hračičky včerejška
Možná si počínala trochu jako blázen, každopádně zrovna seděla na lavičce, na kampě. Vůbec nevěděla jak se tam dostala, tyhle cesty jsou jí poměrně cizí, ale udělalo jí radost, že došla zrovna tam. Posadila se na lavičku a chvíli pozorovala vltavu a odpočívala v tom vodním šumu,
kterej jí byl tak cizí. Oblíkla si bundu, protože pochopila, že ve svetříku v tomhle počasí už moc dlouho nevydrží. Po chvíli vytáhla z batohu jablko, zakousla se do něj a první sousto vyplivla na cestičku před sebe.

Pozorovala turisty fotící se kompaktem na stativu. Ten pohled jí přišel nanejvýš směšnej; tři dlouhý nožky poměrně elegantně vzhlížejícího stativu a umrněný stříbrný foťáček s živym náhledem na přehnanym displeji. Po chvíli vytáhla svojí černou zrcadlovku a hrála si s časy a pohledem před ní. Okolo se prohnaly tři vietnamky, každá se svým aparátkem, od zrcadlovky na krku až po všezachycující kompakt nevycházející z akce.
Chystala se tam sedět třeba až do večera. Nevěděla kam jít, co dělat, jak řešit svojí situaci. Zatim prostě čekala na správný světlo.
Do uší si dala sluchátka, aby zabavila co nejvíce svejch vjemů a nevnímala tu zimu, která se jí postupně vtírala do celého těla.
Najednou to přišlo. Po třech čtvrtinách hodiny se slunce dostalo z mraků a ozářilo celou kampu. Rychle popadla všechny svoje věci a oběhla pár míst s výraznou strukturou, nafotila je a zamyslela se. Světlo bylo pryč a další se nezdálo bejt ani na cestě.
Přišlo jí trochu dětinský bát se vrátit domů. Věděla, že se chová jako dítě a že už se musí rozhodnout. Měla chuť na horkou čokoládu. Děsil jí ten strach z domova, z matky, z poviností toho odpoledne.
Dostala chuť na tragickej konec. Na holku utopenou v slzach, prchajici z domova, od společnosti, od problémů ....ven, do zimy. Viděla sebe choulit se k šálku čokolády, samotnou, zničenou, prchající.

Stejně mezi tím vším jen tak stojí a pozoruje, občas si popojde aby se podívala z další strany. Svůj život nežije, ona ho dokumentuje.

Když už byla pár metrů od setkání s matkou, už skoro neměla žaludek. Došlo jí, že jestli se chce odpoutat od toho všeho a přestat být Aischyloskou postavou, musí vstát a přestat jednat jako dítě. Musí zapomenout na strach a podřízení se.

Příběh končí v teple, se spoustou kapesníčků. Ale obrací na druhou stranu.
Naděje.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anime Anime | Web | 12. listopadu 2009 v 20:55 | Reagovat

Hezké :)

2 4n60 4n60 | 12. listopadu 2009 v 23:30 | Reagovat

:)

3 Azzy Azzy | Web | 13. listopadu 2009 v 18:14 | Reagovat

kdyby něco ... jsem tady .. a vždycky budu ...

4 Kač Kač | 14. listopadu 2009 v 19:37 | Reagovat

Vim to a sem ti za to vděčná...

5 short cocktail dresses short cocktail dresses | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 11:44 | Reagovat

Hey, I tried to e mail you concerning this post yet are unable to get through to you. Please email me anytime have a minute. Regards.
http://www.askdresses.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama