Leden 2010

"Mocné slovo ohni káže, skálu drtí, draka sváže."

29. ledna 2010 v 17:09 Zaprášené hračičky včerejška
K.J.Erben - Vrba

Minula mě středa. Středa fascinovanosti. Jizvy na zádech. Linie toho těla. Vášnivé zavrčení. Polibky. Sex. Teplo. Společnej smích.
Žádná přetvářka. Uvolněnost. Sobectví. Pochybnosti.

Měla sem ho jenom pro sebe.


***

Skvělej koncert s Erikou. Skvělej oběd v Ikei po kterym sem byla najedená celých následujících 24hodin. Eriky první návštěva Ikei. Vyfocení se ve všech zrcadlech. Procházka po náměstí z Český rapubliky.
Hakuna matata Vážení! *

***

Dnes.
Únava, beznaděj. Jakoby moje zdraví nic neznamenalo, protože stejně za chvíli umřu. Plýtvání prostředky.

Vypiš všechny svoje názory na tisíce sofistikovaně srolovaných kusů papírků všech barev. Vysypej je do vany a vykoupej se. Vytvoř si lajnu jako uzavřený kruh kolem sebe a propadni se skrz všechno dostatečně hluboko. Odpočívej.




Mátový čaj jako známka jistého sentimentu

25. ledna 2010 v 20:15 Zaprášené hračičky včerejška
především bych chtěla věnovat malou chvilinku ticha krabičce, která už dosloužila.
Její vláda je datována od 4.12.09 do 22.1.10
No, a to už se dostáváme k pátku 22.1.010, který se mi jistě vryje do paměti ještě na nějakou tu chvilku

stejně jako 21.9.09 , 3.10.09 , 6.10.09 a 27.11.09
Co k tomu dni říct? Perfektní warp, perfektní setkání, perfektní provalení vztahu nebo co to vůbec je.
Špína. Pot. Lež. Fleky. Zip. Kamarádství. Milenectví. Láska.

Pocit štěstí možná..
Ráno morální kocovina.
Předpokládanej, ale neprožívanej pocit, že sem svině. Svině na druhou. A ani to mě nesere. Takže ztracenej případ. Hahah

Babky co nemaj na práci nic lepšího než stát v metru se Strážnou věží v ruce

20. ledna 2010 v 18:23 Zaprášené hračičky včerejška
Jemný ale flekatý ruce a sníh na střechách.

Minulou středu ...13.1.2010 sme to konečně zase sfelili. Potajnu. O víkendu se rozešel s Janou. Pokračujeme. Potajnu.

Dneska sem s nim dojela na Opatov..

Neni asi třeba říkat jak je skvělej a jak ho mam ráda.
A jaká sem svině.

Stejně Honzu miluju.. aspon sem o tom byla do týhle chvíle přesvědčená, takže bych nad tim asi přemejšlet dál neměla :D

Chodím prostředkama silnic. Fakt už mam z toho sněhu fóbii. A jediný místo na celym bloku, kde ze střechy kouká sníh je nad našima vchodovejma dveřma. Aha.

Neperte mě s bílým prádlem

14. ledna 2010 v 20:05 Zaprášené hračičky včerejška
Zn. Stále pouští, riskujete obarvení na růžovo.

Konečně

12. ledna 2010 v 17:36 Zaprášené hračičky včerejška
nemůžu uvěřit, že tu konečně sedim a píšu..

Události se staly a leží kolem nás v souvislé, beztvaré mase, bez počátku a konce. Můžeme začít kdekoli.
Věra Linhartová

Jak začít, když moje paměť už těžko sahá k minulýmu konci.

Co se týče nenáviděného sportu: Docházím na pravidelný čtvrteční tréninky a mam za sebou Novoroční vystoupení. Všichni se smáli, dojatě brečeli a nevim co ještě a já cejtila tak nepřekonatelnej pocit přetvářky, že sem jenom stěží udržela pláč a přemohla sem i nutkání utýct z pódia. Ještě doma mi bylo (doslova, fyzicky) na zvracení, což sem zahnala vybrečením se a kakaem.

Co se týče Vánoc, ještě na štědrej den ráno sem měla chuť utýct slavit ho třeba pod most, protože tam by mi žádnej neurotik nevnucoval jak sem neurotická a nehádal se se mnou kvůli kravinám. V 10:30 sem utekla na asi hodinovej hovor s Kačenkou a všechno bylo rázem mnohem lepší.
Od Týnky sem dostala dárek kterej mě dojal k slzám, nevim jestli se mi to vůbec někdy stává.... Společný fotoalbum.

27. a 28. listopadu sem strávila (směr dohromady) s Kačenkou a Honzíkem. Prolomila sem hranice předpokladů o tom, co všechno s klukem zvládnu za její přítomnosti v místnosti. Miluju ho.
30.prosince sem si za nim dojela do Prachatic. Nejdůležitější na tom je, že mi to vůbec bylo povoleno. Samotnej čin sem vnímala jako sen, takže vstávání v šest a celkovejch 6hodin v buse šli rozhodně jinudy než já. Miluju ho.

Co se týče člověka, označovaného zde jako On. Začátkem minlýho tejdne sme si k sobě nějakym záhadnym způsobem našli cestu zpátky. Chodíme spolu na čaj, děláme, že se nic neděje. Stežuje si na svojí holku, pomáham mu jí uklidňovat. Vyjadřujeme se s přílišnou upřímností k našim dřívějšim společným aktivitám. Dlouze se mi svěřuje s rodinnejma záležitostma. Držíme se za ruce. Děláme, že o tom možná ani nevíme. Ruší schůzky se svojí holkou a pak jí řiká, že byl s kamarádem. Ve čtvrtek sme spolu 20minut čekali na nástupišti až nam přijede metro najednou. Hladí mě po hřbetu ruky, tiskne mě k sobě, pokládá si na mě hlavu.
"Proč se objímáme?" "Protože sme teplí."

Něco se děje špatně..