Únor 2010

D. Adams - Život, vesmír a vůbec

28. února 2010 v 14:28 Odvede myšlenky od svrbění
Pak se zamyslel, jaké je vlastně jeho postavení, a další šok jím zatřásl tak, že málem rozlil drink. Rychle ho zlikvidoval, aby se mu nemohlo nic zlého stát. Potom za ním rychle poslal ještě jeden, aby zkontroloval, že ten první je v pořádku.
"Svoboda," řekl nahlas.
V tu chvíli přišla na můstek Trillian a pronesla několik nadšených vět na téma svoboda.
"Nedokážu to zvládnout," pravil temně a poslal dolů třetí drink, aby se podíval, proč ten druhý ještě nepodal hlášení o stavu prvního. Nejistě se zadíval na obě Trillian a usoudil, že má raději tu napravo.
Vlil si další drink do druhého hrdla s plánem, že nadběhne v průsmyku předchozímu nápoji a spojenými silami pak přimějí druhý, aby se sebral. Pak všechny tři vyrazí hledat první, pořádně si s ním promluví a možná mu i trochu zazpívají.
Nebyl si jist, jestli čtvrtý drink všechno správně pochopil, a tak za ním poslal pátý, aby mu všechno podrobně vysvětlil, a šestý jako morální podporu.
"Moc piješ," usoudila Trillian.
Jeho hlavy do sebe vzájemně narážely, jak se snažil složit čtyři Trillian, které teď viděl, v jednu osobu. Nakonec to vzdal a pohlédl na navigační obrazovku, kde s úžasem zaznamenal fenomenální množství hvězd.
"Dobrodružství a vzrůšo a jiný divočárny," mumlal si.
"Podívej se," začala Trillian soucitně a usedla vedle něj. "To je docela pochopitelné, že si teď budeš chvíli připadat, že tvá existence nemá žádný smysl."
Nechápavě na ni civěl. Ještě nikdy neviděl, aby někdo seděl sám sobě na klíně.
"Žjova," pravil. Dal si další drink.
"Splnils' poslání, na němž jsi pracoval po celá léta."
"Já jsem na něm nepracoval, já jsem se snažil vyhnout tomu, abych na něm musel pracovat."
"Stejně jsi ho dorazil."
Zafod zachrochtl. V jeho žaludku se zřejmě odehrával divoký mejdan.
"Myslím, že spíš poslání dorazilo mě," blekotal. "Tady jsem, já, Zafod Bíblbrox, můžu jít kamkoliv, dělat cokoliv. Mám nejskvělejší loď ve známém nebi, děvče, s kterým je všechno v pohodě..."
"Opravdu?"
"Aspoň pokud vím. Nejsem zrovna expert na lidské vztahy..."
Trillian zdvihla obočí.
"Jsem po čertech schopný chlap," pokračoval Zafod. "Dokážu cokoliv, co budu chtít, jenomže nemám tušení, co by to mělo být."
Odmlčel se.
"Věci najednou ztratily logickou spojitost-" a jako by si chtěl sám protiřečit, dal si další drink a dosti neelegantně spadl ze židle.

Námořníček

25. února 2010 v 16:18 Zaprášené hračičky včerejška
Byl 10.únor a já měla rande s asexuálnim gejem.
Napsala sem o tom pár řádků.
Napsala sem pár řádků i o tom, že mam chuť na vztah.
Ale ne. Prostě někam zmizely.

Bylo 13.února a já se opila tak jako nikdy předtím a jako už ani nikdy nechci.
Byl Masopust. A ukradla sem oříšky.
A domů mě odvedli v osm večer.

Byla noc z 18. na 17. února a propukla šílená party. Šílená.
Někteří jsme přišli o kusy kůže, ti šťastnější vyvázli pouze s modřinami.
Mozoly, krev. Tanec.
Pujčila sem si kšiltovku a řekla mu, že se s nim nevyspim.
Hodinu za mnou chodil a kontroloval jestli jí nešpinim.

Bylo pondělí 22.2. a já byla u něj doma.
A on se na mě usmíval a ptal se mě, jestli mě ještě uvidí.
Prý se asi zamiloval.

Byla noc a já si myslela, že se mi to všechno zdálo.

Den na to bylo jaro. Seděla sem u Čechova mostu a mžourala do sluníčka.
Bylo mi teplo.
A byla sem šťastná.
Zářila sem v největšim štěstí, že ho mám.

Byla středa 24.2. a já ležela u něj ve vaně. Z vody pomalu stoupala pára a on se holil u zrcadla.
Když sme seděli na kopci a já mu vracela čepici, zarazil se a znovu se ujišťoval jestli mě ještě uvidí.
Ležela sem ve vaně, pozorovala páru vycházející mi z úst a přemejšlela jak se to stalo.

Byl čtvrtek. Od rána mě den trestal svojí čtvrtkovitostí
a pak přiběhla Žof a a začala na mě řvát
"Myslíš, že já se neklepu? Budu se klepat celej váš vztah! ..a doufam, že nebude trvat dlouho."
Vyslechla sem si, že sem tak hloupá, že už se mi M ani nemůže smát.


Mam pocit, že chci popřít všechno čemu sem dosud patřila. Mam pocit, že se nemusim stydět, za to že sem chvíli opravdu šťastná.
Je to jenom život, proberte se.

Proč se k tomu stále vracet ?

7. února 2010 v 1:44 Zaprášené hračičky včerejška
Možná pro tu krásu...?

Pro krásu slunečných dní. Pro těch pár míst.
Seděli sme spolu na Letný a koukali se na tvojí milovanou Prahu.
Seděli sme na Vyšehradě, poslouchali šum města a nějakej neznámej chlap na tebe ze zadu bafnul, že padáš.
Seděli sme spolu v Palládiu kde nebylo kam si sednout a kde byl výtah bez čudlíků, kterej nepřijel ani na lusknutí.
A sedli sme si i na ty jezdící pásy na Andělu, protože byly dost pomalý a dlouhý a nás bolely nožičky.
Kolik času sme asi proseděli na tý nejodpornější lavičce na Florenci ..?
Seděli sme spolu celou noc 150kilometrů od sebe a poslouchali Sensation, přestože sem poslouchala rock...
Vracela sem se každej den domů jenom abych ti mohla co nejdřív zase napsat a už od začátku sem věděla, že Tě musim milovat.
Brečeli sme spolu, smáli sme se spolu, chodil si brzo spát a já sem tě pak zkazila.
Našli sme spolu Bubenský nádraží s nejvtipnějšim rozhlasem.

Zatmělo se mi před očima a pak si mi pošeptal, že mě miijuješ.