Námořníček

25. února 2010 v 16:18 |  Zaprášené hračičky včerejška
Byl 10.únor a já měla rande s asexuálnim gejem.
Napsala sem o tom pár řádků.
Napsala sem pár řádků i o tom, že mam chuť na vztah.
Ale ne. Prostě někam zmizely.

Bylo 13.února a já se opila tak jako nikdy předtím a jako už ani nikdy nechci.
Byl Masopust. A ukradla sem oříšky.
A domů mě odvedli v osm večer.

Byla noc z 18. na 17. února a propukla šílená party. Šílená.
Někteří jsme přišli o kusy kůže, ti šťastnější vyvázli pouze s modřinami.
Mozoly, krev. Tanec.
Pujčila sem si kšiltovku a řekla mu, že se s nim nevyspim.
Hodinu za mnou chodil a kontroloval jestli jí nešpinim.

Bylo pondělí 22.2. a já byla u něj doma.
A on se na mě usmíval a ptal se mě, jestli mě ještě uvidí.
Prý se asi zamiloval.

Byla noc a já si myslela, že se mi to všechno zdálo.

Den na to bylo jaro. Seděla sem u Čechova mostu a mžourala do sluníčka.
Bylo mi teplo.
A byla sem šťastná.
Zářila sem v největšim štěstí, že ho mám.

Byla středa 24.2. a já ležela u něj ve vaně. Z vody pomalu stoupala pára a on se holil u zrcadla.
Když sme seděli na kopci a já mu vracela čepici, zarazil se a znovu se ujišťoval jestli mě ještě uvidí.
Ležela sem ve vaně, pozorovala páru vycházející mi z úst a přemejšlela jak se to stalo.

Byl čtvrtek. Od rána mě den trestal svojí čtvrtkovitostí
a pak přiběhla Žof a a začala na mě řvát
"Myslíš, že já se neklepu? Budu se klepat celej váš vztah! ..a doufam, že nebude trvat dlouho."
Vyslechla sem si, že sem tak hloupá, že už se mi M ani nemůže smát.


Mam pocit, že chci popřít všechno čemu sem dosud patřila. Mam pocit, že se nemusim stydět, za to že sem chvíli opravdu šťastná.
Je to jenom život, proberte se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama