Proč se k tomu stále vracet ?

7. února 2010 v 1:44 |  Zaprášené hračičky včerejška
Možná pro tu krásu...?

Pro krásu slunečných dní. Pro těch pár míst.
Seděli sme spolu na Letný a koukali se na tvojí milovanou Prahu.
Seděli sme na Vyšehradě, poslouchali šum města a nějakej neznámej chlap na tebe ze zadu bafnul, že padáš.
Seděli sme spolu v Palládiu kde nebylo kam si sednout a kde byl výtah bez čudlíků, kterej nepřijel ani na lusknutí.
A sedli sme si i na ty jezdící pásy na Andělu, protože byly dost pomalý a dlouhý a nás bolely nožičky.
Kolik času sme asi proseděli na tý nejodpornější lavičce na Florenci ..?
Seděli sme spolu celou noc 150kilometrů od sebe a poslouchali Sensation, přestože sem poslouchala rock...
Vracela sem se každej den domů jenom abych ti mohla co nejdřív zase napsat a už od začátku sem věděla, že Tě musim milovat.
Brečeli sme spolu, smáli sme se spolu, chodil si brzo spát a já sem tě pak zkazila.
Našli sme spolu Bubenský nádraží s nejvtipnějšim rozhlasem.

Zatmělo se mi před očima a pak si mi pošeptal, že mě miijuješ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azzyk Azzyk | Web | 7. února 2010 v 10:52 | Reagovat

a ještě miliarda dalších věcí co tam neni zmíněná ... asi opravdu navždy.

2 Kač Kač | 8. února 2010 v 18:48 | Reagovat

Už splodit tuhletu setinku naší minulosti vlastně neni nic příjemnýho...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama