Duben 2010

Prej mám taky říct, až budu šťastná

15. dubna 2010 v 21:58 Zaprášené hračičky včerejška
Šťastná asi nejsem.. těžko říct

Časté jsou bleskurychlé změny nálad. Doslova zničehonic je jedinec popudivý, poté lhostejný, zmatený, a pak třeba agresivní, podezřívavý a výbušný. Feťáci po delší době mívají až paranoidní vidiny, že je někdo sleduje, že je chce někdo zabít i jiné.

Nic. Dneska ráno, když sem se nemalovala, protože sem věděla, že to nemá cenu vzhledem k tomu že sem byla už pod druhym záchvatu breku od probuzení a pátym za poledních 17hodin.... no tak tedy při té uzrcadelní příležitosti, jsem se rozhodla, že bych měla začít jíst a spát.
.....samozřejmě, že sem použila aspoň voděodolnou černou řasenku. Zásadně trvám na tom, že ty lidi, ty lidi který mě maj tak rádi a díky nimž je mi tak dobře by mě neměli vidět ve stavu jakkoli vážné zuboženosti.

Mám svýho dokonalýho Muže. 
Miluju svojí dokonalou ženu.
Ve škole sem obklobená svejma miláčkama a jejich láskou.
Dneska sem vypila 3 různý kafe, pekelně drahej džus a horkou čokoládu - všechno zadarmo.
...dobře, to sem trochu nepatří, teď asi spíš očekáváte, že nematerialisticky zmíním jeho....
Ano, on! Pořád jsem jeho.
A dělám to, co bych nikdy dřív nedělala. 
Hledám sebe a posouvám život dál.
A Miluju.